Být normální je na hovno

Kniha Jonathana Mooneyho [1] s tímto překladem názvu originálu Normal Sucks; How to Live, Learn, and Thrive, Outside the Lines, se mi dostala do rukou v průběhu studia takzvaných specifických poruch učení.

Narazila jsem na ni na webu DYS – centra [2], kam jsem se objednala na konzultaci k Lence Krejčové [3], psycholožce, ředitelce DYS – centra. Pro zajímavost, DYS – centrum, mimo jiné, nedávno pořádalo výstavu a konferenci Svoboda učení [4].

S Lenkou jsme natočili rozhovor pro náš YouTube kanál Důvěřujeme dětem o specifických poruchách učení v kontextu sebeřízeného vzdělávání.

Normal Sucks je výpovědí autora, řečníka, aktivisty, nejdříve kluka, nyní „muže  s dyslexií“ [5], Jonathana Mooneyho. Teď prosím, zpozorněte! Kromě autorství knihy Normal Sucks a publikace mnoha článků, Mooney vystudoval s vyznamenáním angličtinu na Brownově univerzitě. Je držitelem Trumanova stipendia pro postgraduální studium tvůrčího psaní a studií o zdravotním postižení, autorem knihy „The Short Bus: A Journey Beyond Normal „a spoluautorem knihy „Learning Outside the Lines“ (Učení mimo hranice).

Autor v knize líčí patálie, které mu mýtus normality působil ve škole, v mezilidských vztazích, ale především v tom nejdůležitějším ze vztahů, ve vztahu k sobě samému.

Mooney vypráví svůj příběh o cestě k sebepoznání a seberealizaci s humorem, s nadhledem. Text je odpovědí na otázku jeho synům: „Tati, jsi normální?“

Ne, Mooney nebyl a není normální. Stejně jako vy nejste. Ani já nejsem normální. Protože Norman a Norma [6] neexistují. Nejsou skuteční jako Mooney, jako vy a já. Norma je mýtus, který není hodno následovat, ale naopak zavrhnout jako něco, co je schopno poškodit člověka na úrovni prožívání svébytnosti. Odmítněme normál jako to, díky čemu jsou lidé schopni trýznit sebe sama i mučit se navzájem. Ve jménu normality lidé zabíjejí. Pro ideál normálu způsobují lidé holocaust. Praví kniha.

Být normální, je na hovno! Jak konstatovala vždy podporující a přijímající Mooneyho matka v reakci na výčet poruch, abnormalit, patologií svého syna po návštěvě „psychoušky“ v pedagogicko psychologické poradně.

Jste-li žák, student, rodič, učitel, tvůrce legislativ pro školství nebo milovník historie, kniha rozhodně stojí za přečtení.

Dozvíte se nejen to, jak může způsob vzdělávání poškodit učící se mladé lidi, ale rovněž podniknete spolu s autorem exkurz do dějin normality. Proč a jak byl termín „normální“ vynalezen jako čistě matematický. Kdo a pro jaký účel si ho osvojil a kolik krve bylo pro kult normálu prolito.

Chci, aby se krvavá historie neopakovala. Proto vás zvu ke čtení Normal Sucks. Být normální je totiž fakt na hovno.

  1. Web Jonathana Mooneyho https://www.jonathanmooney.com
  2. DYS – centrum je nezisková organizace informující o specifických poruchách učení. Jejich cílem je osvěta a nabídka služeb, https://www.dyscentrum.org.
  3. Lenka Krejčová, psycholožka, ředitelka DYS – centra. Rozhovory s Lenkou Krejčovou: https://radiozurnal.rozhlas.cz/s-lenkou-krejcovou-o-dyslexii-7608226, https://plus.rozhlas.cz/psycholozka-lide-s-poruchami-uceni-nas-mohou-inspirovat-6599181
  4. https://www.dyscentrum.org/dyskorunka
  5. Dyslexie je popsána jako jedna z takzvaných specifických vývojových poruch učení. Konkrétně pak jako obtíže projevující se ve čtení.
  6. Norma a Normman, sochy vyřezané z bílého alabastru, vycházely z rozměrů 15 000 mužů a žen ve věku 21 až 25 let, sestavených z různých zdrojů, rozhodně však z rozměrů bílé rasové skupiny. Antropometrické údaje se shromažďovaly dlouho, nejprve v oborech frenologie, antropologie a eugeniky, poté v americkém oděvním průmyslu, v životních pojišťovnách a ve zdravotnictví. (První tabulky odpovídající výškovým a váhovým proporcím byly zveřejněny v letech 1900-1920). https://www.cabinetmagazine.org/issues/15/cambers.php

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.