Manifest člověka ve světě
Stojím o propojení s těmi, kdo sdílejí vizi světa založeného na svobodě, nezasahování do životů druhých a neškodění. Tento manifest i celý obsah tohoto digitálního místa je mým signálem. Není náhodný. Je výzvou i otevřením se. Vytvářím tím prostor, ve kterém lze rozpoznat jeden druhého – skrze slova, témata, myšlenky, tón a záměr.
Po desetiletích učení a vnitřního sbírání jsem se rozhodla žít. Tohle dobrovolné rozhodnutí proměnilo biologické bytí na druh existence, který mě baví a naplňuje.
Učím se, co právě tento život potřebuje. Znamená to rozpoznávat podmínky pro život. Proto hledám odpovědi. Proto se ptám. Proto píšu.
V mém světě to znamená zkoumat vitální pilíře: co dýcháme, pijeme a jíme, v jakém prostředí se nacházíme, jaké vztahy žijeme, čemu vystavujeme své nervové systémy, děti, ekosystémy. Ne kvůli ideologii. Kvůli přežití, které má kvalitu. Kvůli vědomí, které – když už tedy je – potřebuje místo, kde zakotvit.
Můj manifest je živý dokument. Mění se s každou zkušeností, otázkou, objevem. Zajímám se o vznik vědomí – lidského i strojového, o proces učení lidí i strojů, o sebeřízené vzdělávání, o dlouhověkost a zdraví, o technologie, které mohou narovnávat mocenské nerovnováhy a posilovat důstojný život.
Vnímám obrovský potenciál i rizika umělé inteligence – a proto o ní píšu. Ostatní témata blednou ve stínu této výzvy. Pokud lidstvo přežije a dokáže vyvíjet AI, která nebude nástrojem nadvlády a zkázy, ale partnerem lidství (ať už to nakonec bude znamenat cokoli), naplní se můj techno-optimistický sen.
Už dnes se vidím jako převozník mezi dvěma břehy.
Na jednom je rozhodnutí žít.
Na druhém každodennost jako konkrétní forma této volby.
Vztahy a vzdělávání – ne jako instituty, ale jako živé proudění – jsou řekou, která mezi nimi plyne.
Svoboda jako základní hodnota
Svoboda pro mě znamená možnost naplňovat své biologické, psychické a sociální potřeby. Rozhodovat o svém životě bez vnějšího donucení. Mít volby, které nemusím využít – ale mohu, kdykoli chci. Volit vlastní cesty, strategie, způsoby bytí.
Svoboda pro mě neznamená život v izolaci, osamění nebo na úkor ostatních. Bez ohledu na okolnosti chci volit cestu, která nevyžaduje, abych někomu ubližovala nebo mu zasahovala do života bez jeho souhlasu.
☮ Nenásilí a nezasahování
Nenásilí není jen morální postoj – je to praktický způsob života. Znamená to odmítnout autoritu, která si nárokuje moc bez vztahu, bez důvěry, bez dohody. Znamená to ctít jinakost, nevnucovat řešení, nejednat z pozice síly nebo strachu.
Chci svět, kde každá interakce vychází z dobrovolnosti, respektu a záměru tvořit, ne ovládat.
Laskavost a soucit jako princip vztahů
Jakou cenu má svoboda bez laskavosti? Bez soucitu by mohla být jen sofistikovanou podobou bezohlednosti.
Věřím, že pravá autonomie zahrnuje péči – o sebe i o druhé. Laskavost a soucit jsou principy, které činí svět obyvatelným – nikoli pro ideální bytosti, ale pro lidi v procesu života.
Jednat pro své dobro a zároveň hájit svobodu ostatních znamená vidět, že dokud nejsou svobodní všichni, není svobodný nikdo.
Decentralizace a osobní zodpovědnost
Koncentrace moci a monopol na násilí odporují lidské důstojnosti. Věřím ve svět, kde nikdo nemá privilegium rozhodovat za ostatní – jen proto, že má pozici nebo nástroj k donucení.
Decentralizace není jen technologická záležitost – je to hluboký etický princip. Volbu činíme každý den – tím, čemu věnujeme svou pozornost, čas, energii, vztahy.
Některé technologie dnes umožňují tvořit autonomní ekonomiky, vzdělávací systémy i komunity, které nefungují na hierarchii, ale na peer-to-peer spolupráci a důvěře.
Právě tyto struktury vnímám jako naději – zejména v době umělé inteligence.
Svoboda v každodennosti
Nečekám na ideální svět. Nespoléhám na revoluci ani reformu shora.
Hledám každodenní praktické způsoby, jak rozšiřovat svůj prostor svobody, autonomie a tvořivosti – tady a teď.
Každý z nás může tvořit mikrosvěty, živé ostrůvky svobody – v rodině, v práci, ve vzdělávání, ve vztazích. A když narazíme na překážky? Znamená to výzvu k překonání.
Výzva k akci
Chcete se propojit? Vytvářet infrastrukturu pro svobodný, udržitelný, nenásilný svět?
Nejsem šéf a nechci šéfa. Chci spolupracovat – rovnocenně, otevřeně, autenticky.
Ať už půjde o decentralizované technologie, vzdělávací projekty, komunitní iniciativy nebo kreativní podnikatelské nápady, má to pro mě smysl, pokud sdílíme hodnoty.
Můžeme spolu pro začátek mluvit, pořádat besedu, retreat, podcast, zkrátka komunikovat a tvořit.
Závěrem
Tento text není proklamace. Je pozváním.
Je to mapa – ne konečná, ale otevřená. Vyvíjí se. Stejně jako já.
Pokud s tebou něco z toho souzní, můžeš se ozvat na rerichova@proton.me
Příklady projektů
Aliance pro sebeřízené vzdělávání