Neviditelný nedostatek Když se mi ve třiceti devíti letech narodila poslední dcera, můj svět se rozsvítil. Bylo to, jako by láska dostala tělo – malé, křehké, a přesto silnější než
Kdo si hraje, nezlobí. Přemýšlím o hře jako o vývojové potřebě člověka v jakémkoli věku. Proto mě trochu dráždí, když vidím knihu o svobodné hře s obrázkem pouze hrajících si dětí na obálce. Víte, že prvním
Představte si bránu do světa, v němž se lidé učí prostřednictvím volné hry. Z vnitřní motivace, na základě vlastních zkušeností, talentů a zájmů, si volí osobní vzdělávací cesty. Svět, kde je učení samo
