Možná si někdo myslí, že když je něco určené pro děti, je to bezpečné. Jednorožci na obalu ale nemusí znamenat, že produkt odpovídá individuálním potřebám zdraví a bezpečí.

⚖️ Od toho máme regulace?

V Evropské unii platí Nařízení (ES) č. 1223/2009, které požaduje, aby kosmetika byla „bezpečná pro spotřebitele“. Pokud ale produkt není výslovně určen pro děti do 3 let, neexistuje povinnost provádět specifické testy pro tuto věkovou skupinu EDQM.

Zároveň označení jako „hypoalergenní“ nebo „dermatologicky testováno“ nemají právní definici Cosmetics Europe. To může vést k nejasnostem při posuzování, protože výrobce může termíny definovat jak se mu zachce.

Zdroje ukazují, že regulace často vznikají až zpětně, na základě pochopené potřeby změny, což může být v protikladu k ochraně zdraví v reálném čase. Bylo by možná úlevné opřít se o vnější pravidla, ale dosud se neobejdeme bez aktivního hledání informací a rozhodování na základě svých hodnot a informovanosti.

Klíčovými dovednostmi se jeví minimalismus a čtení etiket – nejen letmý pohled na marketingová tvrzení, ale porozumění celému složení (INCI), hledání souvislostí, aktivní vzdělávání se a výběr produktů v souladu s vlastním zdravím, bezpečím a důvěrou. Tento přístup může být uplatňován nejen u kosmetiky – ať už pro děti, nebo dospělé – ale i u potravin, nápojů a textilu, které mohou rovněž obsahovat látky s potenciální toxicitou, alergenním nebo endokrinním působením. Je však důležité vědět, že ani výpis složek na etiketě nemusí nutně reflektovat veškerý obsah – některé příměsi, kontaminanty či zbytky výrobního procesu (například těžké kovy, mikroplasty, azbest) nejsou povinně uváděny.

Děti se učí zejména pozorováním. Jsou hluboce ovlivněny tím, co dospělí volí, jak se rozhodují, jak zacházejí se svým tělem, zdravím, emocemi i planetou. Výběr rodiče – jaký výrobek dá dítěti na kůži, co mu nabídne k jídlu, jaké oblečení oblékne – není pouze volbou produktu, ale i volbou hodnot, kterým dítě přihlíží a které si do života odnáší. Moudrá volba může být tím nejcennějším, co dítě od dospělého získá – způsobem, jak se orientovat ve světě.

⚠️ Složky v dětské kosmetice: co nemusí být zřejmé z obalu

1. Phenoxyethanol

• Konzervant povolený do 1 %; výzkum upozorňuje na možnost neurotoxicity při vyšší dávce PubMed, SafeCosmetics.
• U dětí může docházet k orální expozici například olizováním rtů.

2. Parfemace (Fragrance, Parfum)

• Označení může zahrnovat desítky látek, které nejsou specifikovány na obalu.
• Některé z těchto látek jsou hormonálně aktivní – označované jako endokrinní disruptory. Tyto látky mohou narušovat funkci hormonálního systému (např. štítné žlázy, estrogenní signalizaci) i ve velmi nízkých dávkách, zvlášť v období vývoje.
• Výzkum spojuje expozici těmto látkám s možnými dopady na pubertu, plodnost, metabolismus, neurovývoj i vznik chronických onemocnění CEHN, WHO.

3. CI pigmenty (Color Index)

• Např. CI 19140 (Tartrazin), CI 42090 – některé z těchto látek jsou zakázány v potravinách, ale v kosmetice povoleny Campaign for Safe Cosmetics.
• Mohou být syntetizovány z ropných derivátů a některé z nich se rovněž testují na hormonální aktivitu nebo neurovývojové efekty.

4. Mica (slída)

• Může obsahovat stopy kovů (např. olovo, arsen, kadmium).
• Výroba se někdy odehrává v podmínkách, které zahrnují dětskou práci EthicalConsumer, FairPlanet.
• Z pohledu toxicity není slída biologicky aktivní, ale její kontaminace a forma (např. vdechnutelný prach) může představovat riziko.

5. Titanium Dioxide (TiO₂)

• Používá se jako bílý pigment, optický rozjasňovač v dekorativní kosmetice a opalovacích přípravcích, zubních pastách, ale také v autolacích a stavebních nátěrech například.
• TiO₂ je přirozenou součástí zemské kůry. Problematická je nanoforma, podle IARC zařazena jako možný karcinogen při inhalaci (Group 2B).
• V roce 2022 byl zakázán pro využití v potravinách, kde se používal třeba v polevách, bonbonech a žvýkačkách.
• TiO₂ je chemicky velmi stabilní – v přírodě se nerozkládá, nepodléhá biodegradaci ani UV degradaci. Po uvolnění do prostředí může přetrvávat desítky až stovky let.
• V kanalizaci a čistírnách se částečně zachytí, ale ve formě nanoprášku se může dostat do půdy a vodního prostředí, kde interaguje s buňkami řas, planktonu a živočichů, zejména prostřednictvím tvorby volných radikálů a oxidačního stresu.
• V lidském těle se zvažují rizika při opakovaném vystavení, zejména vdechnutím (např. u sypkých pudrů) a při požití (např. z rtěnek, stínů olízaných z víčka apod.).
• Při spalování komunálního odpadu se oxid titaničitý nerozkládá, protože má teplotu tání okolo 1800 °C. Může se dostat do tzv. nanočásticového popela, který je obtížně filtrován a může vstupovat do ovzduší nebo se ukládat na polích při použití popela v zemědělství.

7. Azbest

• není úmyslně přidávanou složkou, ale může se do kosmetiky dostat jako kontaminant přírodní slídy (mica). V některých případech (např. Claire’s USA 2017–2019) testy potvrdily přítomnost azbestových vláken v produktech určených dětem – především v třpytivých pudrech a stínech FDA.
• Azbest je karcinogenní při inhalaci (IARC skupina 1). Vlákna se mohou uvolnit při nanášení práškových produktů a být vdechnuta, což představuje riziko zejména pro děti, které mají vyšší dechovou frekvenci a citlivější plicní tkáň.
• Kosmetika s přírodní slídou bez transparentního původu a testování nese určité riziko – zatímco syntetická mica (fluorphlogopite) je považována za bezpečnější alternativu.

8. Mikroplasty v kosmetice

• Mikroplasty jsou drobné plastové částice menší než 5 mm. V kosmetice mohou být přítomné jako: plnidla (např. polyethylene, polypropylene), složky filmu (např. acrylates copolymer), nebo jako lehká třpytivá hmota (plastové glitry).
• Tyto látky nejsou biologicky odbouratelné, končí v odpadních vodách a dále v půdě, vodních tocích a potravinových řetězcích.

Výzkum ukazuje, že mikroplasty mohou:

• přenášet toxické chemikálie na svém povrchu, způsobovat oxidativní stres v buňkách, a u vodních organismů dochází k poruchám reprodukce a vývoje UNEP.
• U dětí se zvažuje vliv kumulativní expozice především přes kůži, trávicí trakt a plíce.

Vposledních letech přibylo důkazů o tom, že mikroplasty se hromadí v lidských tkáních. Byly detekovány v plicích, játrech, ledvinách, placentě, pupečníkové krvi, mozkové tkáni i reprodukčních orgánech včetně spermií a vajíček. Endokrinologové upozorňují, že tyto částice mohou vyvolávat chronický zánět, hormonální dysregulaci, oxidační stres, poruchy plodnosti a vývoje.

Kumulativní efekt expozice

• Děti mohou od narození do dospělosti absorbovat různé látky ze vzduchu, vody, potravin, kosmetiky a hraček.
• Některé studie ukazují, že chronická nízkodávková expozice může ovlivnit vývoj nervové soustavy, imunitní rovnováhu, střevní mikrobiom a epigenetickou regulaci genů.
• V případě hormonálně aktivních látek se zvažuje tzv. koktejlový efekt, kdy kombinace látek, i když jsou jednotlivě pod limitem, může mít nepředvídatelný vliv na citlivé regulační dráhy organismu.

👁️ Psychologické souvislosti a potřeby dětí

Rodiče, prarodiče a přátelé rodiny si často přejí dítěti udělat radost, naplnit jeho přání nebo ho odměnit. Make-up „jako máma“ nebo „jako starší holka z internetu“ je pro mnohé děti vzorem sebepojetí, identity a sounáležitosti. To může být důležitá součást vývoje.

Zároveň je užitečné rozlišovat: splnění přání ≠ naplnění potřeb.

Například dítě si může přát být nalíčeno, mít ty krásné třpytky a barvičky, heboučkého plyšáka, tu výbornou slaďárnu, křupky a bublavou zářivou limču, ale jeho skutečné potřeby mohou být:

• zdraví,
• mít možnost dospět ve zdravého jedince,
• mít možnost bezproblémové reprodukce,
• netrpět onemocněními v důsledku expozice chemikáliím,
• pocit přijetí,
• tvořivost,
• blízkost s rodičem,
• nebo hra.

Dětské potřeby po hravosti, pozornosti, vyjádření nebo přijetí lze naplnit i jinak než produkty, které mohou nést zdravotní rizika – ať už jde o kosmetiku, potraviny, nápoje či hračky. Nabídli bychom dítěti nápoj, o kterém víme, že může narušit jeho zdraví, jen proto, že si ho velmi přeje? Podobně můžeme přistupovat i k barvám na obličej nebo sladkostem: s respektem k přání dítěte, ale také s odpovědností k jeho vývoji a bezpečí. Společné tvoření z netoxických materiálů, hra u zrcadla bez chemických produktů nebo jiné formy sdíleného času mohou nabídnout podobnou radost – a současně být v souladu s hodnotami péče, zdraví a důvěry, které chceme svým dětem zprostředkovat.

👶 Dětská fyziologie a specifické potřeby

• Dětská pokožka je tenčí a propustnější než u dospělých.
• Děti si častěji sahají do očí, olizují rty, čímž může dojít k jinému typu expozice.
• Tělo dítěte může na chemické látky reagovat jinak, zejména kvůli nedokončenému vývoji detoxikačních systémů a vyššímu poměru tělesného povrchu k hmotnosti.

🧼 Méně je často více: co kosmetika dělá a co skutečně potřebujeme

Kosmetické produkty – i ty běžné jako pleťové krémy, šampony nebo mýdla – mohou narušovat přirozený kožní mikrobiom, oslabovat ochrannou bariéru pokožky, vysušovat, nebo ucpávat póry. Některé složky mohou způsobit alergie, hormonální rozladění nebo změny v pH, které z dlouhodobého hlediska vedou k závislosti na dalších produktech.

Přitom pro každodenní hygienu si většina lidí vystačí s málem:

• voda na běžné očištění,
• šetrné, netoxické mýdlo (např. na bázi olivového nebo kokosového oleje, bez parfemace a syntetik),
• a v případě suché pokožky organický za studena lisovaný olej (např. mandlový, jojobový nebo meruňkový).

Péče může být jednoduchá, bezpečná a účinná.

🧭 Možné kroky k informovanému rozhodování

1. Číst etikety (INCI) a hledat souvislosti

2. Zvažovat vynechání látek jako:

• phenoxyethanol
• parfum / fragrance
• syntetická barviva (např. CI 19140, CI 42090)
• nano TiO₂
• mica bez transparentního původu

3. Vnímat certifikace jako orientační vodítko:

• Ecocert COSMOS
• NATRUE
• AllergyCertified
• Made Safe

Certifikace mohou pomoci, ale ne vždy garantují naplnění všech individuálních potřeb a hodnot.

🌱 Závěr: Volba v souladu s hodnotami

Dětská kosmetika je téma, které se dotýká zdraví, bezpečí, důvěry i vztahu k planetě a druhým lidem. Každý člověk má jiný práh citlivosti a jinou míru ochoty studovat detaily složení – a každá cesta může být smysluplná, pokud vychází z informovanosti a potřeb všech zúčastněných.

Vybírání kosmetiky tak může být nejen spotřebitelským rozhodnutím, ale i prostorem pro péči. Informovanost, otevřenost a soucitné naslouchání vlastním i dětským potřebám mohou tvořit bezpečnější svět – nejen v koupelně.