Motivovat druhého člověka, aby vystoupil z komfortní zóny, nemusí nutně znamenat, že ho učíme vystupovat z komfortní zóny. Když někoho přimějeme dělat něco, co sám nechtěl, může se tím například učit dělat věci, které mu nedávají smysl, nebo přispívat druhým na úkor naplnění vlastních potřeb.
Následky vnější motivace
Vnější motivace může mít různé důsledky. Například, když někomu řekneme: “Neměl bys už začít něco dělat?” nebo “Prostě jdeš se mnou, uvidíš, že to pro tebe nakonec bude užitečné a bude se ti tam líbit!”, můžeme tím způsobit:
1. Naučená neschopnost
Takový člověk raději vyčkává a nudí se, dokud ho někdo nepošťouchne. Příklady mohou zahrnovat: “Ten náš kluk ve škole stojí, kam ho postaví.” nebo “Ona čeká jako trdlo, až někdo řekne, co a jak má dělat.”
2. Kontrola a ovládání
Lidé, kteří jsou od dětství kontrolováni a ovládáni, se mohou naučit kontrolovat a ovládat druhé.
Dopad na děti
Bolestně prožívám, pokud pozoruji dítě, které v důsledku vnější motivace, tedy s pomocí pokynů, povelů, nevyžádaných rad, hodnocení a srovnávání, odměn i trestů, ztratilo identitu a vnitřní motivaci. Takové dítě se může potýkat s projevy vyhoření, úzkostí a depresí.
Dospívající v takové situaci často hodnotí sami sebe jako selhávající, neúspěšné, nezajímavé a prokrastinující. Činnosti, které je baví, mohou mít spojené s pocity viny a hanby, protože věří, že se nehodí do výuky, vzdělávání nebo života.
Rozdíl mezi vnější a vnitřní motivací
Jak poznám rozdíl mezi donucením (vnější motivací) a vystoupením z komfortní zóny (vnitřní motivací)?
Ptám se: Udělal bych tu činnost, i kdyby mi nic nehrozilo? Odmítnutí, nepřijetí nebo jiný trest? Nebo pokud z činnosti nebyl žádný prospěch nebo odměna?
Díky vnitřní motivaci můžeme přijmout náročné situace, cvičení a rizika. Děláme to však proto, že nás daná činnost baví, dává nám smysl nebo obojí.
1. Vnitřní motivace: Podstoupím, co je třeba, abych dosáhl cíle, přestože to může být náročné. Dělám-li to, co mi dává smysl, protože tím mohou být naplněny mé potřeby. Vnímám osobní účinnost, smysluplnost a blízkost ve vztazích.
2. Vnější Motivace: Jsem do akce stimulován skrze pocity strachu (z trestu, zhoršené známky například) a viny (Neuděláš-li to, jsi špatný, neschopný.) nebo prostřednictvím nabídky odměn.
Nemusí být snadné odlišit příjemný pocit naplnění z činnosti vykonané z vnitřní motivace od krátkodobého uspokojení z odměny nebo od úlevy, když se vyhnu nepříjemným pocitům tím, že něco udělám z donucení.
Chování na základě vnější motivace
Soudobé poznatky nabízejí pochopení, že chování na základě vnější motivace vede k utváření vnějších životních aspirací. Zaměření na vzhled, kariéru, moc, hromadění zdrojů. Ale ani jejich dosažení nevede k životní spokojenosti [3].
Sebeuvědomění a motivace
Já osobně se učím věnovat pozornost tomu, co cítím, když se mě někdo snaží motivovat. Jsem v jeho přítomnosti otevřená? Cítím se uvolněně? Všímám si přítomnosti viny? Vytváří dotyčný podmínky, abych mohla jeho nabídku bez nepříjemného pocitu odmítnout?
Vyvolávání viny, hanby a strachu jako prostředek ovládání
Vyvolávání viny (indukce viny) a dalších náročných emocí je účinným prostředkem ovládání. Až vás bude příště někdo motivovat, zkuste si všimnout, chcete-li vyhovět, abyste se vyhnuli náročným pocitům. Poté můžete zvážit, co by se nejhoršího mohlo stát, když tentokrát nevyhovíte a neuděláte nic.
Výzkum a teorie sebeurčení
Neurověda o vnitřní motivaci a výzkum sebeurčení jsou klíčové oblasti, které nabízejí hlubší pochopení vnitřní motivace. Doporučuji se podívat na výzkum teorie vnitřní motivace a sebeurčení na webu Center for Self-Determination Theory a metaanalýzy teorie sebeurčení.
Zdroje
- Neurověda o vnitřní motivaci: výzkum sebeurčení
- Výzkum teorie vnitřní motivace a sebeurčení na webu Center for Self-Determination Theory
- metaanalýza teorie sebeurčení