Představa dítěte zvedajícího činky vyvolá u některých rodičů zděšení: “Nebude to nebezpečné? Nepoškodí mu to ploténky?” Dříve rozšířený mýtus tvrdil, že posilování v mládí zastaví růst. Dnes už víme, že to není pravda – správně prováděný odporový trénink dětem růst nezastavuje ani nepoškozuje kosti. Ve skutečnosti může mít mnoho pozitivních účinků na zdraví i psychiku mladých. Bezpečnost a vliv na růst: Dobře navržený a vedený silový trénink (s ohledem na věk a vyspělost dítěte) je považován za bezpečný.

Studie sledující děti a teenagery při posilování nenašly žádné negativní efekty na růstové chrupavky ani celkový růst do výšky. Například v jednom ročním sledování mladých vzpěračů (7–16 let) nebyl zaznamenán žádný úraz vedoucí k vynechání tréninku – děti zvládly i soutěžní vzpírání bez zranění a s výraznými nárůsty síly. Klíčem je samozřejmě odborný dohled a přiměřenost: děti by neměly posilovat bez dohledu a s technicky náročnými cviky se má začínat postupně. Pokud se dodrží zásady (progresivní zátěž, správná technika, adekvátní objem tréninku vzhledem k věku), je riziko zranění při silovém tréninku dětí menší než v mnoha jiných sportech.

Mimochodem, většina zranění dětí v posilování plyne z nehod nebo nesprávné techniky – což jsou faktory, kterým lze předejít. Pod dohledem zkušeného trenéra je posilování bezpečnější než třeba fotbal či basketbal, a navíc posílením těla se snižuje riziko zranění v jiných sportech. Silné svaly chrání klouby a vazy, takže mladý sportovec, který posiluje, bývá odolnější vůči úrazům při atletice, hokeji apod.

Vliv na motoriku a výkon

Dětství a puberta jsou obdobím, kdy se rozvíjí základní motorické dovednosti – koordinace, rovnováha, síla, rychlost. Zařazení přiměřeného odporového tréninku (byť třeba jen cvičení s vlastní vahou, švihadla, šplh, lehké medicinbaly atd.) může urychlit motorický vývoj. Zlepšení síly a výbušnosti se projeví i v lepších výsledcích v dalších sportech – není náhodou, že v mládežnických akademiích se dnes běžně posiluje (s ohledem na věk). Silový trénink vylepšuje nervosvalovou koordinaci, učí děti vnímat své tělo v prostoru, zapojovat správné svaly ve správný čas. Výsledkem je šikovnější, obratnější dítě s lepší držení těla.

U dospívajících sportovců může vhodný silový program zvýšit rychlost sprintu, výšku výskoku, sílu hodu apod. – zkrátka výkonnost. Ale pozor, u dětí by posilování nemělo být jen o “výkonu” – důležité je budovat techniku pohybu a vztah k aktivnímu životnímu stylu. Ideální dětský trénink je hravý, pestrý a rozvíjí všechny stránky fitness (sílu, obratnost, vytrvalost). Některé koncepty (např. tzv. physical literacy) zdůrazňují, že do 12 let by se děti mohly naučit základním pohybovým dovednostem – skákat, házet, lézt, zvedat, běhat – a právě pestré cvičení s vlastním tělem či lehkými pomůckami k tomu přispívá.

Duševní přínosy

Silový trénink může u dětí a teenagerů zvýšit sebevědomí a psychickou odolnost. Děti často baví překonávat samy sebe – když vidí, že už udělají o shyb víc nebo uzvednou těžší kettlebell, dodá jim to zdravé sebevědomí. Výzkumy naznačují, že cvičení v mládí podporuje psychickou pohodu, sebeúctu a kognitivní funkce. Například školáci, kteří zařadili cvičení do rozvrhu, měli lepší soustředění a méně problémů s chováním. Posilování může být pro introvertnější děti i jistou alternativou ke kolektivním sportům – někomu může vyhovovat individuální posouvání vlastních limitů.

Samozřejmě by mělo jít ruku v ruce s dalším pohybem a hrou. Kdy začít a jak: Obecně se doporučuje, že se silovým tréninkem lze začít kolem 7–8 roku, tedy v době, kdy dítě umí pochopit instrukce a základní techniku cvičení.

U mladších dětí jde hlavně o formu hry – překážkové dráhy, lezení, závody, při kterých mimochodem posilují. Klasický “trénink s činkami” dává smysl spíše od pozdního dětství či rané puberty (10–12 let a výše), a to ještě s lehkými váhami, důrazem na techniku.

Jakmile děti vstoupí do puberty a jejich hormonální systém začne “anabolicky” pracovat, mají skvělé předpoklady sílit a nabírat svaly – a dobře vedený silový program v tom věku může položit základ na celý život. Důležité je respektovat individuální tempo zrání – ne všichni čtrnáctiletí kluci jsou na tom stejně. Trenér by měl vnímat, v jaké fázi vývoje dítě je a podle toho volit zátěž.

Obecně platí zásada: technika před zátěží. Nejdřív ať se dítě naučí dřepnout a zvednout něco lehkého správně, pak teprve přidávat váhu. Shrnutí: Děti mohou a měly by posilovat, ovšem z vnitřní motivace, dobrovolně, hravou a bezpečnou formou. Získají tím nejen sílu, ale i lepší držení těla, pevnější kosti (peak kostní hmoty se vytváří v mládí!), vyšší sebevědomí a návyk na aktivní život.

Mýtus o zabrzděném růstu byl vyvrácen – naopak, cvičení podporuje zdravý růst kostí a svalů. Koneckonců, silné dítě = odolné dítě.

A ještě drobnost: svaly nabyté v mládí jsou metabolickou výhodou i do dospělosti – tělo má určitou “svalovou paměť”, takže mladý člověk, který sportuje a posiluje, si nese lepší predispozice k udržení svalů i ve středním věku.