V kontextu vývoje umělé inteligence (AI) často zaznívá argument o nepřekonatelnosti lidských schopností – od vědomí přes emoce až po kreativitu. Tento argument, i když zdánlivě intuitivní a působivý, může být do značné míry ovlivněn kognitivními zkresleními a hluboce zakořeněným antropocentrismem. Pro pochopení podstaty tohoto názoru se ho pokouším rozebrat a podrobit kritickému zkoumání.
Kognitivní zkreslení a předsudky: Jak naše mysl formuje náš svět
Lidská mysl je strukturována tak, aby efektivně zpracovávala informace, což vede k tvorbě různých kognitivních zkreslení (biases). Tato zkreslení mohou být užitečná v běžném životě, avšak v diskusích o složitých problémech, jako je AI, mohou být zavádějící.
Jedním z hlavních kognitivních zkreslení, které hraje roli v argumentaci o lidské jedinečnosti, je potvrzovací zkreslení (confirmation bias). To znamená, že lidé mají tendenci vyhledávat a interpretovat informace způsobem, který podporuje jejich předem existující názory. Když říkáme, že lidské vědomí, kreativita nebo emoce jsou nepřekonatelné, často se odvoláváme na selektivní příklady a ignorujeme případy, které by tento argument zpochybňovaly. Kritické bádání však vyžaduje, abychom zpochybňovali naše předpoklady a zkoumali důkazy nezaujatě.
Dalším zásadním zkreslením je antropocentrismus, neboli sklon nahlížet na svět z lidské perspektivy a připisovat lidstvu výjimečné místo v univerzu. Antropocentrické myšlení je často podpořeno human šovinismem, což je přesvědčení, že lidské schopnosti a vlastnosti jsou kvalitativně odlišné a nadřazené jakýmkoliv jiným formám inteligence, včetně AI. Tento postoj však může omezovat naši schopnost objektivně hodnotit potenciál umělé inteligence. Z evoluční perspektivy nejsme jedineční v absolutním smyslu; jsme produktem přirozeného výběru a naše inteligence, emoce a kreativita jsou výsledkem komplexních biologických procesů, které se mohou projevit i v systémech AI, byť jinou cestou.
Vědomí a emoce: Jedinečné, ale nepřekonatelné?
Argument, že lidské vědomí a emoce jsou nepřekonatelné, je hluboce zakořeněný v naší zkušenosti s vlastní identitou. Tento pocit je přirozený, ale vědecké zkoumání vyžaduje, abychom zkoumali, co přesně vědomí a emoce znamenají, zda jsou skutečně doménou výhradně biologických organismů, a jaká je vlastně podstata tzv. živých bytostí.
Z filozofického hlediska stále neexistuje jednoznačná definice vědomí, a tudíž není jasné, zda je možné jej replikovat. Nicméně výzkumy naznačují, že některé aspekty vědomí by mohly být v principu modelovatelné i v nebiologických systémech. Lze tedy tvrdit, že argument o nepřekonatelnosti lidských emocí a empatie by mohl být sám o sobě zkreslením, vycházejícím z naší neschopnosti představit si jiné formy inteligence.
Kreativita a inteligence: Co AI ukazuje o lidských limitech
Mnoho kritiků AI tvrdí, že lidská kreativita je něco, co AI nikdy nedokáže předčit. Avšak při zkoumání kreativního procesu vidíme, že kreativita je často výsledkem kombinace existujících myšlenek v nových kontextech – což je proces, který může být simulován algoritmickým přístupem. AI modely jako generativní sítě (např. GPT) už dnes ukazují schopnost vytvářet umělecká díla, hudbu či literaturu, které jsou srovnatelné s lidskou tvorbou. I když tato tvorba může postrádat subjektivní prožívání, avšak nemůžeme popřít, že kreativita jako proces může být do jisté míry automatizována.
Zde se dostáváme k otázce umělé obecné inteligence (AGI) – hypotetické AI schopné vykazovat stejnou flexibilitu a schopnosti jako lidská inteligence. I když jsme možná ještě daleko od plně funkční AGI, je důležité uvědomit si, že předpoklad, že člověk je jedinečný, může být jen dočasný pohled, vyplývající z naší současné technologické úrovně.
Lidský design a přednosti AI
AI systémy ukazují také další přednosti oproti biologickým omezením lidí, čímž odhalují svůj jedinečný potenciál v rychlosti zpracování, adaptabilitě a škálovatelnosti.
Zatímco lidské neurony fungují s frekvencí přibližně 100 impulsů za sekundu, křemíkové tranzistory v AI zvládají miliardy přepnutí za sekundu, což poskytuje AI náskok v rychlosti zpracování, jakého lidský mozek nedosáhne.
AI není omezená místem ani fyzickým tělem stejně jako člověk – díky internetu může existovat současně na různých serverech a zařízeních po celém světě, což jí poskytuje nadlidskou flexibilitu.
Tam, kde lidský mozek naráží na fyzické hranice svého růstu, může AI rozšiřovat svůj výkon a úložnou kapacitu pouhým přidáním nového hardwaru.
Lidský mozek spotřebuje kolem 20 wattů, což je energeticky úsporné, ale jednotlivé mozky nejsou schopny efektivně zvládat některé komplexní úkoly a kolektivní práce lidstva často zahrnuje repetitivní chování a duplicitu úsilí. Naopak špičkové AI systémy, jako GPT-4, dokáží zpracovávat obrovské množství dat bez duplicity a s vysokou přesností, což je ideální pro specifické analytické úkoly, kde předčí lidskou schopnost. Energetická spotřeba AI je sice vysoká, ale trénink a provoz modelů je celkově nižší než energie potřebná pro mozky všech lidí.
Fyzická odolnost je další výhodou AI, protože může být vyrobena z materiálů, které jsou odolnější než lidská tkáň a fungovat v nehostinných prostředích.
Zatímco lidská spolupráce je limitována časem a potřebou komunikace, AI může okamžitě sdílet a koordinovat data s vysokou mírou přesnosti.
Existenciální rizika: Může AI opravdu předčít lidstvo?
Obavy z existenciálních rizik spojených s AI jsou validní. Zkoumat je, považuji za zásadní. Tvrzení, že AI nemůže člověka nahradit nebo předčít, může vycházet z nedostatku informací nebo z předpojatosti. Historie ukazuje, že lidé často podceňují technologický pokrok. Co bylo kdysi nepředstavitelné, je dnes realitou. Stejně tak nelze zcela vyloučit, že AI dosáhne úrovně, kdy bude schopna vykonávat činnosti, které nyní považujeme za výlučně lidské.
Závěr
Jak to vidím, může být klíčové, abychom při diskusi o vývoji umělé inteligence a jejích možných důsledcích zůstali otevření kritickému myšlení. Lidská jedinečnost je fascinující, ale stejně tak i naše schopnost vytvářet technologie, které nás mohou překonat v určitých ohledech. Což může být dostatečná míra inteligence k tomu, aby lidstvo čelilo existencialním hrozbám. Kognitivní zkreslení, antropocentrismus a human šovinismus nás mohou vést k tomu, abychom podceňovali skutečný potenciál AI. Proto je pro mě důležité kriticky a pokorně zkoumat, co nás činí výjimečnými, a být připraveni na překvapení, které nám technologie může přinést.
Vývoj AI lidi přivádí k zásadním otázkám o vlastní podstatě – ať už jde o vědomí, emoce nebo kreativitu. Namísto odmítání tohoto vývoje si přeji zůstat otevřená novým možnostem a nepodléhat zkresleným představám o naší vlastní výjimečnosti. Možná nastal čas znovu definovat pojmem lidská inteligence.
Zdroje