Právě probíhají zásadní změny v přístupu k regulaci internetu a digitálních svobod. Velká Británie zavádí přísné „zákony na ochranu uživatelů online“ a systémy digitální identity, Austrálie uplatňuje plošné ověřování věku uživatelů, Evropská unie projednává kontroverzní návrh na skenování soukromé komunikace, Německo rozšiřuje „právní ochranu veřejných činitelů před online útoky“ a Francie tlačí na technologické platformy včetně otázek šifrování. Jak se mění pravidla digitálního prostoru?
Velká Británie: digitální identita a zákon o online bezpečnosti
Digitální identita. Britská vláda podniká kroky k zavedení digitální identity. Připravovaný Data Reform Bill (návrh zákona o reformě dat) obsahuje ustanovení na podporu služeb digitálního ověřování identity a počítá se zřízením nového úřadu (Office for Digital Identities and Attributes) dohlížejícího na tuto oblast. Cílem je, aby digitální identifikační prostředky měly obdobnou právní váhu jako tradiční fyzické doklady. Tato iniciativa vytváří rámec, v němž budou poskytovatelé služeb digitální identity licencováni.
V říjnu 2023 byl přijat průlomový Online Safety Act 2023 („Zákon o online bezpečnosti“), který zavádí komplexní regulatorní rámec pro internetové služby. Tento zákon ukládá provozovatelům online platforem „povinnost náležité péče“ – musejí aktivně čelit nezákonnému obsahu a také omezovat dosah legálního obsahu, který by mohl být „pro děti škodlivý“, pokud jejich služby využívají nezletilí. Nad dodržováním zákona bdí regulační úřad Ofcom s pravomocí udělovat pokuty až do výše 18 milionů liber nebo 10 % celosvětového obratu platformy (podle toho, co je vyšší) za závažná porušení povinností. Ofcom může rovněž nařídit omezení přístupu k webovým stránkám, které by zákon systematicky obcházely.
Ověřování věku a online identita uživatelů. Významnou novinkou britské legislativy je důraz na ověřování věku uživatelů na internetu. Online Safety Act fakticky obnovil požadavek, aby weby s pornografií a další platformy s potenciálně nevhodným obsahem zavedly přísné kontroly věku a znemožnily přístup dětem a mládeži. Nově tedy uživatelé musí prokázat svůj věk, chtějí-li se dostat k pornografii či obdobnému obsahu – například pomocí skenu obličeje, ofocení průkazu nebo ověřením platební karty. Tato “digitální kontrola občanství” je údajně motivována ochranou dětí. Zároveň zákon ukládá platformám zabránit, aby neznámé osoby mohly nezletilým posílat soukromé zprávy nebo si je přidávat mezi kontakty.
VPN: Zákon pamatuje i na obcházení těchto opatření – platformy nesmějí mladistvým aktivně nabízet návody, jak cenzurní filtry obejít (např. propagací VPN), jinak jim hrozí sankce. Britský přístup tedy klade důraz na ověření identity uživatele v online prostředí, čímž do značné míry stírá dosavadní anonymitu na vybraných částech internetu.
Trestní postihy za online komunikaci. Součástí britského regulačního posunu je také aktualizace trestního práva. Zmíněný Online Safety Act 2023 přinesl několik nových skutkových podstat a úprav starších zákonů tak, aby určité formy digitálního chování nově podléhaly trestnímu postihu. Například bylo zavedeno nové „Trestné šíření nepravdivé informace“, jež nahrazuje starší ustanovení o škodlivých sděleních – postihuje jednotlivce, kteří vědomě šíří nepravdivý obsah s úmyslem způsobit jiným lidem nelehkou psychickou či fyzickou újmu.
Dále zákon rozšířil trestní odpovědnost za online výhrůžky – nově je explicitně trestné elektronickou formou vyhrožovat někomu smrtí či vážnou újmou. Do trestního zákona přibyl i postih tzv. „cyberflashing“, tedy nevyžádaného zasílání intimních fotografií – posílání obrázků genitálií bez souhlasu adresáta je nyní trestné a první odsouzení za tento čin padlo již v březnu 2024. Zákon také reaguje na specifické formy online šikany, jako byly případy záměrného posílání zábleskových animací lidem s epilepsií: nově je trestné elektronicky rozesílat záměrně zábleskové obrázky, pokud lze předpokládat, že je uvidí osoba s epilepsií, s úmyslem jí tím ublížit. Trestný se stal i čin navádění k vážnému sebepoškozování – kdokoli bude online druhé osobě radit či pomáhat, jak si ublížit, může být stíhán podobně, jako je tomu u trestného činu navádění k sebevraždě.
Austrálie: zákonná regulace věku na internetu
Zákaz sociálních sítí pro děti do 16 let. Austrálie se vydala cestou přímé regulace věku uživatelů na online platformách. Koncem roku 2024 byl přijat zákon Online Safety Amendment (Social Media Minimum Age) Act 2024, který novelizuje stávající zákon o online bezpečnosti a stanoví, že osoby mladší 16 let nesmějí mít vlastní účty na sociálních sítích. Austrálie se tak stala jednou z vůbec prvních zemí, která zavedla jednotnou minimální věkovou hranici pro používání sociálních médií na celostátní úrovni.
Odpovědnost za vymáhání tohoto zákazu neleží na rodičích či dětech, ale výhradně na provozovatelích platforem, kteří musí zavést účinné systémy zamezující registraci uživatelů pod 16 let. Zákon definuje, co se rozumí „sociální sítí“ (musí jít o službu umožňující on-line interakce mezi uživateli, sdílení obsahu atd.) a vztahuje se na velké platformy jako Instagram, TikTok, Snapchat či X/Twitter.
Zajímavostí je, že platformám se zakazuje vyžadovat pro ověření věku oficiální vládní doklad (např. pas nebo občanský průkaz) – zákonodárci výslovně trvají na tom, aby byly použity soukromí chránící metody ověření věku bez shromažďování citlivých osobních údajů. V praxi se tedy očekává nasazení technologií, které dokážou potvrdit, že uživatel je starší určitého věku, aniž by platforma musela uchovávat jeho identitu (např. věkové odhady pomocí umělé inteligence z profilové fotografie, ověřování přes anonymizované databáze, potvrzení věku přes platební kartu apod.). Nový věkový limit bude prosazován pod hrozbou citelných sankcí – za porušení mohou být uděleny pokuty až 150 000 „peněžních jednotek“, což v přepočtu znamená zhruba 50 milionů australských dolarů pro firmu. Tato výše pokut je srovnatelná s maximy stanovenými v podobné legislativě v Irsku, EU či Velké Británii.
Zákon vstoupí plně v účinnost s ročním odkladem – poskytovatelé dostali čas do prosince 2025, aby implementovali potřebné systémy.
Plošné ověřování věku napříč službami. Ještě významnější dopad na každodenní používání internetu v Austrálii však zřejmě budou mít nové samoregulační kodexy vznikající ve spolupráci technologického průmyslu a úřadu eSafety (komisařky pro online bezpečnost) podle zmíněného zákona o online bezpečnosti. Tyto kodexy chování rozšiřují princip věkového omezení i na další digitální služby. Od prosince 2025 budou muset například internetové vyhledávače povinně ověřovat věk přihlášených uživatelů a u každého, kdo se identifikuje či je rozpoznán jako mladší 18 let, automaticky zapnout „safe search“ filtrování výsledků vyhledávání – tím se nezletilým odfiltruje pornografie či jiný obsah z internetu.
Podobně se zvažuje zavedení věkových kontrol pro přístup do obchodů s mobilními aplikacemi, do chatovacích chatbotů s AI nebo dokonce pro klasické internetové messengery. Každá online služba, která nabízí obsah typu pornografie, extrémní násilí, sebepoškozování či jiný dětem nepřístupný materiál, bude mít povinnost zajistit, aby k takovému obsahu děti vůbec nemohly proniknout. Praktické metody se různí: služby mohou vyhodnocovat historii účtu uživatele, vyžádat si jednorázové ověření přes doklad (např. řidičský průkaz) nebo použít biometrické odhady věku obličejem.
Již nyní velcí hráči jako Apple a Google vyvíjejí věkové kontroly na úrovni zařízení, které by aplikacím poskytly informaci o věku uživatele napříč celým ekosystémem. Tato „věková brána“ zabudovaná do různých úrovní internetu – od aplikací přes webové platformy až po operační systémy – má vytvořit mnohovrstevnou blokádu, aby děti nenarazily na závadný obsah ani omylem. Australská eSafety komisařka Julie Inman Grant hovoří o „vrstveném přístupu k bezpečnosti“, kdy zodpovědnost leží na klíčových uzlech digitální infrastruktury – nejen na samotných webech, ale i na aplikačních obchodech či zařízení, kde si děti zakládají účty.
Systémové důsledky. Zákonná opatření Austrálie de facto znamenají, že anonymita a volný přístup na internet budou pro uživatele výrazně omezeny. Namísto dosavadního čestného prohlášení „Je mi 18+“ při vstupu na rizikové stránky nastoupí technická řešení, která věk ověří přes různá data či algoritmy. Běžní uživatelé tak mohou být při pokusu navštívit určitý obsah nově vyzváni k prokázání plnoletosti, například nahráním fotografie obličeje k odhadu věku, což může mnohé překvapit.
Kritici namítají, že jde o velmi rozsáhlý zásah do způsobu, jakým Australané doposud internet používají – podle jednoho experta půjde o „sweeping changes“, které zásadně změní regulaci on-line komunikace v Austrálii. Jiní upozorňují, že tak rozsáhlé ověřování věku může v důsledku ještě posílit velké zahraniční platformy, kterým Australané budou muset svěřit ještě více údajů o svém digitálním životě.
Faktem zůstává, že Austrálie svým přístupem posouvá hranice toho, jak může stát regulovat online prostředí: stanovuje věkové limity zákonem a technicky vynucuje jejich dodržování napříč digitálním ekosystémem. To vše má údajně za cíl zvýšit bezpečí dětí na síti, i když za cenu zmenšení anonymity a soukromí uživatelů.
Evropská unie: návrh „Chat Control“ a skenování soukromé komunikace
Údajný boj proti šíření materiálů zneužívání dětí vs. soukromí komunikace. V Evropské unii se v současnosti odehrává ostrá diskuse o navrhovaném předpisu, který by výrazně ovlivnil důvěrnost soukromé elektronické komunikace. Evropská komise v roce 2022 předložila návrh Nařízení o prevenci a boji proti sexuálnímu zneužívání dětí, jehož cílem je sjednotit a zpřísnit postupy při vyhledávání a odstraňování materiálů zobrazujících sexuální zneužívání dětí online (tzn. boj proti CSAM, Child Sexual Abuse Material).
Návrh – kritiky přezdívaný „Chat Control“ – by vytvořil celoevropský právní rámec, jenž umožní a za určitých okolností přikáže poskytovatelům komunikačních služeb skenovat soukromé zprávy a další obsah uživatelů s cílem odhalit dětskou pornografii či grooming (oslovování dětí predátory).
Konkrétně má být zaveden nástroj „rozkaz k detekci“ – na příkaz nezávislého orgánu nebo soudu by poskytovatel např. chatu či e-mailu musel automatizovaně prohledávat zprávy buď na výskyt známých ilegálních obrázků (porovnáváním otisků souborů s databází), nebo na dosud neznámé podezřelé materiály (pomocí algoritmů strojového učení), případně na vzorce komunikace svědčící o navazování kontaktu s dítětem za účelem zneužití.
Tato povinnost detekce by se vztahovala i na šifrované služby – poskytovatelé by tedy měli „skenovat“ obsah zpráv, i když jsou chráněny koncovým šifrováním. Podle Komise by se to řešilo instalací skenovacích nástrojů přímo na zařízení uživatele (tzv. client-side scanning před zašifrováním zprávy).
Poprvé by tak v EU vzniklo oprávnění plošně prohledávat soukromou komunikaci všech občanů, a to i preventivně, nejen u konkrétních podezřelých cílů.
Kontroverze: šifrování a základní práva. Návrh Chat Control vyvolal vážné obavy ochránců soukromí, kryptografů i části politiků. Koncové šifrování (end-to-end encryption), které dnes využívají populární aplikace jako WhatsApp, Signal či ProtonMail, zaručuje, že obsah zpráv vidí jen odesílatel a adresát. Povinnost implementovat skryté sledovací mechanismy do těchto aplikací by fakticky znamenala vložit tzv. „zadní vrátka“ do šifrovacích systémů, neboť aplikace by musely před odesláním zprávy její obsah dešifrovat či jinak analyzovat.
Odborníci zdůrazňují, že nelze oslabit šifrování jen pro „dobré“ účely, aniž by tím nevznikla obecná zranitelnost – jakmile existuje díra (backdoor), dříve či později ji mohou zneužít politici, kyberzločinci, cizí státy nebo jiní útočníci.
Orgán evropských inspektorů pro ochranu dat varoval, že návrh představuje systém hromadného sledování, jenž není slučitelný s Listinou základních práv EU (zejm. s právem na soukromí – článek 7).
Vysoký komisař OSN pro lidská práva a další instituce poukazují, že plošná kontrola obsahu narušuje presumpci neviny a může vést k chybným označením nevinných uživatelů.
Za problematický je považován i rizikový algoritmický zásah: detekční AI systémy mohou generovat vyšší podíl falešných pozitivních nálezů, což by mohlo vést k neoprávněným podezřením a zásahům do života uživatelů.
Kritici také varují před efektem dominového rozšíření – pokud EU legitimizuje skenování komunikace pro jeden účel, může to v budoucnu svádět k rozšíření i na jiné cíle (např. boj proti terorismu, pátrání po pirátských kopiích či sledování disentu).
Pro pořádek dodejme, že návrh neznamená okamžité spuštění nepřetržitého skenování – počítá se s tím, že každý příkaz k detekci by musel být schválen národním orgánem a časově omezen. Přesto jde o bezprecedentní průlom do dosavadní ochrany soukromé sféry komunikace v EU.
Stav projednávání. Legislativní proces návrhu CSA Regulation (jak se oficiálně jmenuje návrh proti zneužívání dětí) dosud není u konce a jeho finální podoba je nejistá.
V Evropském parlamentu se návrh setkal s odporem ve Výboru pro občanské svobody (LIBE), který koncem roku 2023 odmítl myšlenku plošného a neadresného skenování a zdůraznil požadavek na ochranu šifrování.
Europoslanci v této linii prosazují, aby se nařízení zaměřilo na cílené zásahy na základě rizika a obsahovalo silné pojistky proti zneužití.
Naopak v Radě EU (tj. mezi členskými státy) převládá názor volající po striktních povinnostech detekce – minimálně 15 vlád (včetně Dánska, Francie, Španělska či Itálie) prosazuje povinné skenování i šifrovaných služeb, zatímco menší blok zemí (Rakousko, Nizozemsko, Polsko aj.) návrh v současné podobě odmítá a několik států zatím není rozhodnuto.
Jednání v Radě pokračují; důležitým milníkem bylo hlasování plánované na říjen 2025, kdy měly členské země zaujmout společnou pozici. Rozhodnutí má padnout do dubna 2026.
I pokud Rada najde kompromis, následují tzv. trialogy – vyjednávání mezi Radou, Parlamentem a Komisí – které mohou výsledný text pozměnit.
K žádnému konečnému schválení tedy dosud nedošlo a žádné skenování soukromých zpráv zatím zavedeno není.
Debata ale již teď ukazuje hranice přijatelného: ochrana dětí online stojí proti principům soukromí a bezpečnosti komunikace.
Německo: rozšíření § 188 StGB a postih internetové kritiky veřejných činitelů
Zesílená ochrana osob veřejného života. Německo, údajně v reakci na nárůst nenávistných projevů a výhrůžek vůči veřejným činitelům (zejména na lokální úrovni) zpřísnilo své trestní právo v oblasti „urážky majestátu“. Klíčová je novela z roku 2021, která změnila § 188 trestního zákoníku (StGB). Toto ustanovení, nazvané „Útoky na osobnost veřejně činné osoby“ (Üble Nachrede und Verleumdung gegen Personen des politischen Lebens), dříve chránilo pouze úzký okruh vrcholných politiků – prakticky jen ty, kteří měli významný vliv na celostátní politiku.
Po novelizaci § 188 StGB však ochrana dopadá i na osoby s nižším mocenským postavením, včetně komunálních politiků. Zákon nyní výslovně jmenuje široký výčet funkcí: pod zvláštní ochranou jsou prezident spolkové republiky, předseda parlamentu, spolkový kancléř, zemští premiéři, členové spolkové i zemských vlád, poslanci Spolkového sněmu i zemských sněmů, němečtí poslanci Evropského parlamentu, vedoucí představitelé politických stran, ale také starostové a další komunální politici.
Dokonce i osoby mimo politické funkce, které nicméně významně ovlivňují veřejné dění, mohou spadat pod ochranu § 188 – za příklad jsou uváděni např. soudci ústavního soudu (kvůli dopadu jejich rozhodnutí) či vysoce postavení zástupci odborů a zaměstnavatelských svazů.
Impulsem k rozšíření okruhu chráněných osob byla údajně vlna nenávisti a násilí namířená proti lokálním politikům – v důvodové zprávě se zmiňují výhrůžky komunálním zastupitelům na internetu a zejména případ zavraždění vlivného regionálního politika Waltera Lübckeho v roce 2019 pravicovým extremistou. Německá vláda poté v roce 2019 vyhlásila balíček „Proti pravicovému extremismu a hate speech“, který zahrnoval i apel na úpravu zákonů o hanobení cti v kontextu online hetze (štvavých kampaní).
Výsledkem je, že § 188 StGB dnes umožňuje stíhat širší okruh případů dehonestace veřejně činných osob, zejména tam, kde by údajně takové útoky mohly „otrávit“ veřejnou debatu nebo odradit lidi od veřejné služby.
Aplikace na online urážky a pomluvy. Paragraf 188 StGB v podstatě zvyšuje tresty za těžší formy pomluvy nebo křivého obvinění, jsou-li namířeny proti výše uvedeným osobám veřejného života, a to pokud jsou spáchány veřejně nebo prostřednictvím šíření obsahu (což zahrnuje i internet). Důležité je, že § 188 postihuje především lživá skutková tvrzení s cílem někoho znectít (tedy úmyslné šíření nepravdivých, čest snižujících informací o dotyčné osobě).
Jednoduchá nadávka (urážka) sem formálně nespadá, tu trestá § 185 StGB, avšak ten vyžaduje soukromý návrh poškozeného a zpravidla mívá mírnější tresty. § 188 naopak umožňuje stíhání z moci úřední a vyšší sazby trestu, je-li hanobení způsobilé ztížit dotyčnému výkon jeho veřejné funkce nebo významně ohrozit důvěru veřejnosti v jeho osobu. Německé soudy už řešily případy, kdy se toto ustanovení uplatnilo na výroky na sociálních sítích.
Například muž z Porýní-Falce byl stíhán podle § 188 za příspěvek na Facebooku z roku 2021, v němž urážel tehdejší kancléřku Angelu Merkelovou v souvislosti s její návštěvou povodněmi postiženého území. Původně nižší soud zastával názor, že příspěvek viditelný jen pro okruh zhruba 417 „přátel“ na Facebooku nemá dostatečnou společenskou škodlivost pro odsouzení a případ odložil. Odvolací Zemský soud v Kaiserslauternu rovněž váhal, protože pro běžnou urážku chyběl zmocňovací návrh poškozené (Merkelové). Nakonec však zasáhl až Vrchní zemský soud (OLG) Zweibrücken, který v září 2024 rozhodl, že při posuzování „politické urážky“ na internetu není rozhodující dosah příspěvku (počet sledujících), ale samotný obsah výroku. OLG případ vrátil k novému projednání s tím, že zákonodárce právě novelou 2021 zamýšlel pokrýt i útoky v prostředí sociálních sítí a malý okruh 417 čtenářů na Facebooku nevylučuje trestnost takového jednání. Tím soud potvrdil trend, že hanlivé výroky a dezinformace namířené proti politikům, byť publikované omezenému publiku online, mohou naplnit skutkovou podstatu § 188. (Pro úplnost: Uvedený facebookový komentář zjevně obsahoval výraz „dumme Schlampe“, adresovaný Merkelové. To samo o sobě spadá spíše pod urážku § 185; stíhání podle § 188 patrně umožnilo absentující souhlas poškozené obejít tím, že věc byla posouzena jako nactiutrhání před veřejností.)
Hranice mezi urážkou a kritikou. Změny v německých zákonech jsou vnímány rozporuplně. Zastánci argumentují, že veřejně činné osoby čelí na internetu extrémním útokům a vyhrožování – speciálně komunální politici byli často terčem nenávisti, která údajně mnohdy přerůstala v reálné nebezpečí. Přísnější zákon má podle nich odstrašit tzv. “hate speech” a štvavé kampaně, aby veřejná diskuse nebyla „otrávena“ dezinformacemi a hrubým napadáním politických rivalů. Kritici však namítají, že § 188 není lékem na běžné nadávky či výhrůžky (které mnohdy zůstávají jen přestupkem, pokud nejsou veřejně šířené) a zaměřuje se spíše na šíření nepravdivých pomluv. To podle nich nemusí pokrýt typické hejty a urážky na sítích, které často neobsahují konkrétní tvrzení, ale spíše hrubé odsudky či dehumanizující nálepky.
Navíc hrozí, že rozšíření tohoto paragrafu odradí novináře či občany od ostřejší kritiky veřejných činitelů, byť pronášené v dobré víře – obávají se možného postihu za pomluvu, pokud by se později nějaké tvrzení neprokázalo. Jisté je, že Německo nyní patří k zemím s nejpřísnější právní ochranou pověsti politiků. V kombinaci s jinými opatřeními (např. povinnost sociálních sítí hlásit nenávistné příspěvky policii dle zákona NetzDG) to dokresluje posun směrem k intenzivnějšímu dohledu nad obsahem generovaným uživateli a k aktivnějšímu potírání online nenávisti v právní rovině.
Francie: tlak na platformy a dilema šifrování
Právní odpovědnost platforem a šifrovací „zadní vrátka“. Francie dlouhodobě razí přísný přístup k regulaci digitálního prostoru a neváhá klást na technologické firmy tvrdé požadavky, včetně těch, které se týkají přístupu státu k šifrovaným datům. V roce 2024–2025 se v Paříži projednával kontroverzní návrh, který by nutil provozovatele šifrovaných komunikačních služeb (messengerů typu Signal či WhatsApp a šifrovaných e-mailů jako ProtonMail) ke zpřístupnění obsahu uživatelských zpráv pro potřeby policie. Konkrétně šlo o dodatek k široké protidrogové novele (loi « Narcotrafic »), jenž požadoval, aby technologické platformy na vyžádání předaly orgánům činným v trestním řízení dešifrované zprávy či e-maily podezřelých osob do 72 hodin. Pokud by firma odmítla nebo nebyla schopna data v čitelné podobě dodat, hrozily jí drakonické pokuty – až do výše 2 % globálního ročního obratu společnosti (pro odpovědné jednotlivce pak pokuta do 1,5 milionu €).
Tato iniciativa přímo mířila na samotné jádro end-to-end šifrování, neboť vyžadovala, aby společnosti buď disponovaly univerzálním klíčem k dešifrování komunikace, nebo zavedly do svých systémů zadní vrátka umožňující v případě potřeby zprávy odhalit. Odborníci i zástupci odvětví varovali, že takový zásah by nevyhnutelně oslabil bezpečnost všech uživatelů – jakmile se do šifrované aplikace zabuduje možnost dešifrovat obsah, nelze zaručit, že tuto skulinu neobjeví a nezneužijí i kyberzločinci nebo cizí rozvědky. Proti návrhu ostře vystoupili poskytovatelé šifrovaných služeb (např. ProtonMail či element.io), podle nichž „neexistuje nic jako bezpečná zadní vrátka“ a požadavek francouzské vlády byl označen za technicky neproveditelný bez „fundamentálního oslabení bezpečnosti“ dotčených aplikací. Navrhovaná úprava by tak podle kritiků podkopala důvěru v digitální komunikaci nejen kriminálníkům, ale všem občanům.
Výsledek: ústup od krajnosti. Projednávání tzv. Zákona o boji s narkokriminalitou (nesoucího i zmíněný dodatek o šifrovaných zprávách) se neslo ve znamení střetu mezi zájmem na silných bezpečnostních nástrojích a respektem k právu na soukromí a integritu komunikačních sítí. Po bouřlivých debatách ve francouzském parlamentu byl výsledný kompromis takový, že sporné ustanovení o povinnosti dešifrování bylo z finálního znění zákona vypuštěno. Zákon, který vstoupil v platnost v červnu 2025, nakonec posílil pravomoci policie v boji proti drogovým gangům jinými způsoby (rozšíření možností vzdálené aktivace zařízení, infiltrace sítí atd.), ale explicitní mandát k prolamování šifrovaných chatů neobsahuje.
Je to významné vítězství zastánců šifrování, byť mnozí upozorňují, že tlak zdaleka nepolevil – Francie se nadále v rámci EU profiluje jako zastánce tvrdého postupu proti technologickým firmám v zájmu bezpečnosti, což dokládá i její podpora unijního návrhu na skenování komunikace (viz výše Chat Control). Francouzská vláda a úřady rovněž jinými cestami nutí platformy k odpovědnosti: například zákon Avia z roku 2020, jenž měl trestat nesmazání nenávistného obsahu do 24 hodin, sice neprošel kvůli nálezu Ústavní rady o ochraně svobody projevu, avšak většinu jeho cílů posléze převzala evropská legislativa (Digital Services Act). Podle ní nyní i ve Francii platí, že velké platformy musí promptně odstraňovat ilegální obsah a čelit sankcím v řádu procent obratu, pokud tak systematicky nečiní.
Kromě pokut se diskutují i osobní trestní postihy – např. možnost uvěznění vedoucích pracovníků firem, které by opakovaně a hrubě porušovaly předpisy na ochranu uživatelů (tato myšlenka se objevila jak ve zmíněném Avia návrhu, tak v některých fázích jednání o DSA). V praxi je tak Francie lídrem v prosazování principu, že „co je nezákonné offline, musí být nezákonné i online“ a platformy nesou díl odpovědnosti za to, co se na jejich sítích děje. Spor o šifrování pak názorně ukázal, kam až je stát ochoten zajít – byť tentokrát nakonec couvl před rizikem plošného prolomení důvěrnosti komunikace.
Závěr
Napříč Velkou Británií, Austrálií, Evropskou unií, Německem i Francií sledujeme v poslední době markantní posun směrem k silnější regulaci digitálního prostoru. Tyto kroky představují bezprecedentní rozšíření státního dohledu a odpovědnosti platforem v online sféře – od britských mechanismů, které mohou ohrozit šifrovanou komunikaci kvůli skenování obsahu protiprávního materiálu, přes australský systém digitálních „klíčenek“ k webovým službám, až po unijní úvahy o celoevropském monitorování chatů. Přestože konkrétní přístupy se liší, celkový trend je zřejmý: právní řád se intenzivně propisuje do online světa. Internet už není vnímán jako „volný prostor“, ale jako oblast, která podléhá obdobným regulačním zásahům jako fyzická společnost. Hranice digitálních svobod a odpovědností se v roce 2025 významně předefinovávají.
Zdroje
Informace v tomto článku vycházejí ze zdrojů jako weby Britské vlády gov.uk, australských a evropských legislativních textů quinnemanuel.comeuronews.com či právních rozborů změn v německém trestním zákoníku wbs.legal.