Neviditelný nedostatek

Když se mi ve třiceti devíti letech narodila poslední dcera, můj svět se rozsvítil. Bylo to, jako by láska dostala tělo – malé, křehké, a přesto silnější než cokoli, co jsem kdy poznala. Kojení se znovu stalo mým denním rituálem a trvalo tři roky. Bylo to vyčerpávající, ale i hluboce naplňující.

Přesto, když jsem přestala kojit, bylo tentokrát něco jinak. Bylo to, jako by mé libido k životu zcela vyhaslo. Cítila jsem hluboké fyzické i existenciální vyčerpání.

Ráno jsem se probouzela s pocitem, že jsem nespala vůbec. Mysl byla zastřená, tělo těžké, bolavé. Emoce, které jsem dříve zvládala s lehkostí, mě teď přemáhaly – podrážděnost, záchvěvy úzkosti, panika v noci, chvíle, kdy jsem se cítila jako pouhý stín sama sebe. Vnitřní motivace a smysl pro jakýkoli přesah se vypařily.

Mockrát jsem si přála nebýt. Ne proto, že bych nechtěla žít – ale protože mi chyběla jakákoli vnitřní opora. A cítila jsem bolest plynoucí z viny. Máma od dětí přece musí mít smysl a vůli k bytí.

Diagnóza bez souvislostí

V ordinaci praktického lékaře jsem popisovala svou vyčerpanost, melancholii, neschopnost soustředit se.

„Jste matka s krizí středního věku, to je normální,“ zněla odpověď.
Gynekoložka provedla rutinní prohlídku a ujistila mě, že „vše je v pořádku“.
Psychiatr stanovil diagnózu depresivně-úzkostná porucha, předepsal mi antidepresiva a doporučil psychoterapii zaměřenou na práci s traumaty.

Něco ve mně však protestovalo. Krabičku s léky jsem zasunula hluboko do skříně – ne z lehkomyslnosti, ale z opatrnosti, která mě provázela celý život. Patřím k těm, kteří brali antibiotika naposledy v dětství, ne proto, že by byli zásadoví, ale protože je napadlo, že manipulace s mikrobiomem by možná zasloužila hlubší rozvahu než minutový rozhovor o pálení v krku v ordinaci. Na bolest hlavy jsem si vařila meduňkový čaj, na bolest duše četla Yaloma – zkrátka, léky pro mě byly vždy až ta poslední možnost.

Aby nedošlo k mýlce: vážím si toho, že antidepresiva mnoha lidem pomáhají přežít období, které by jinak bylo neúnosné. Stejně tak si hluboce cením psychoterapie – možnosti pracovat s traumatem, vnitřními vzorci, na přijetí minulosti i sebe sama. Péče o duši pro mě není alternativou k péči o tělo. Patří k životu, jako spánek a jídlo.

Tichý, ale neoblomný vnitřní hlas mi však říkal, že tahle moje temnota má ještě jiný původ a řešení.

Co estrogen dělá s duší

Začala jsem vnímat další signály: nepravidelnou menstruaci, noční návaly horka, suchou kůži, bolesti kloubů, bolestivý sex, nespavost. Mám si zvyknout na život s bolestí tam, kde dřív bývala slast a blízkost? Přijmout, že se tělo mění a že už nikdy nebudu spát hluboce, vstávat radostně, cítit se ve svém těle doma?

Rozhodla jsem se sebrat zbytky kognitivní síly a převzít odpovědnost. Ne z rebélie, ale z touhy znovu se setkat se sebou.

Začala jsem studovat informace z celého světa. Četla jsem odborné články, vědecké studie i knihy. Jednou z prvních knih, která mi pomohla rozplést souvislosti, byla Estrogen Matters. Napsal ji americký onkolog Avrum Bluming, který se celoživotně věnuje léčbě rakoviny prsu, a spolu s ním psycholožka a vědecká publicistka Carol Tavris. Na základě desetiletí výzkumu i klinické praxe vysvětlují, proč byly estrogeny démonizovány, jakou roli hrají v těle ženy – a jak může jejich deficit ovlivnit organismus, psychiku i kvalitu života. 

Narazila jsem na texty popisující vliv dlouhodobého kojení na hormonální rovnováhu, o předčasné ovariální insuficienci a také to, jak hluboký deficit estrogenu, progesteronu a testosteronu může vést k příznakům, které bývají často označeny jako psychiatrické poruch. A co víc – tyto symptomy se mnohdy dále zhoršují pod vlivem léků, které jsou ženám standardně předepsány, aniž by byla nalezena a řešena skutečná příčina.

Tělo v tichém chaosu

Jako samoplátce jsem si nechala udělat krevní testy – hormonální panel. Výsledky byly jako zjevení: extrémně nízké hladiny estradiolu, testosteronu i progesteronu. Moje tělo ztrácelo klíčovou biologickou rovnováhu – tiše, ale důsledně.

Vše začalo dávat smysl. Nešlo o běžné rodičovské vyčerpání nebo nevyřešená traumata. Šlo o fyziologickou odpověď těla na pokles hormonů, které mají zásadní vliv na mozek, emoce i fyzickou integritu.

Hormonální deficit není jen deficitem hormonů

Soudobé možnosti poznání nám ukazují, že estrogen není „jen“ pohlavní hormon. Je to metabolický modulátor – ovlivňuje citlivost na inzulin, distribuci tukové tkáně, kvalitu kostí i činnost mitochondrií. V mozku působí neuroprotektivně, podílí se na tvorbě neurotransmiterů a ochraně neurálních spojení. Nedostatek estrogenu tedy neznamená jen ztrátu menstruace (amenorea) nebo libida, ale i pokles mentální energie, útlum nervové výkonnosti, změnu nálad, horší regulaci stresu. Tělo třeba strádá tiše – ale systematicky. A pokud se zaměříme jen na „duševní příčiny“, můžeme přehlédnout celý fyziologický podklad psychických stavů. Stejně jako když se zaměříme pouze na symptomy tělesné, můžeme nakonec léčit diabetes, vysoký krevní tlak, cholesterol a bolesti kloubů i řídnutí kostí, aniž bychom znali příčinu a našli řešení. Estrogenový deficit se totiž projevuje celou škálou symptomů, protože receptory pro estrogen jsou téměř ve všech tělesných tkáních ženy.

Zpátky k sobě

Najít lékaře, který chápe souvislosti mezi hormony, strádáním tkání organismu a psychikou, je stále téměř nemožné. Po měsících hledání, frustrací a nákladných vyšetření jsem konečně narazila na gynekoložku, která naslouchala.

Společně jsme zvolily transdermální estradiol a cyklický mikronizovaný progesteron – ne jako univerzální řešení, ale jako individuálně navržený protokol, vycházející z mé anamnézy, výsledků krevních testů, délky kojení a aktuálního psychického i fyzického stavu.

Dnes vím, že hormonální terapie není otázkou „buď, anebo“, ale rozmanité spektrum možností. Forma podání, dávkování, délka cyklu i sledování rizikových markerů musí vycházet z poznání o konkrétní ženě.

Moderní medicína směřuje k personalizaci, a v oblasti hormonů to platí dvojnásob. Neexistuje totiž žádná jedna univerzální hormonální rovnováha. Váš osobní genetický kód a zcela jedinečné epigenetické působení vás proměňuje v čase. Je na vás, abyste zjistili, co rovnováha vnitřního prostředí znamená konkrétně pro vás, tady a nyní.

Estrogen není jen hormon mládí „pro cool look“, ale regulační molekula, která ovlivňuje kardiovaskulární zdraví, kognitivní funkce, metabolismus i emoční stabilitu. Ať už je důvodem pro hormonální terapii selhání vaječníků, těžké perimenopauzální symptomy nebo deprese a úzkosti rezistentní na běžnou léčbu – základem by měl být respekt k biologické individualitě, ne předpoklad podle věku v občance ženy či zastaralých schémat nebo mýtických přístupů poskytovatelů péče.

První změny přišly po pár dnech. Začala jsem znovu spát. Mozková mlha se rozplynula. Úzkosti povolily. Deprese ustoupila. A co víc – začala jsem znovu cítit radost, spojení s lidmi, smysl.

Šlo o víc než úlevu od symptomů. Šlo o návrat k sobě. Hormonální deficit mi vzal nejen energii, ale i kontakt s vlastním životem.

Když hormony formují identitu

Kdo jsme bez hormonů? Hormonální změny nejsou jen přirozené stárnutí či biochemická odchylka. Mají existenční rozměr. Estrogen, progesteron, testosteron – to nejsou jen slova z laboratoře. Určují, jak vnímáme svět, sami sebe i druhé. Když chybí, ztrácíme nejen libido či spánek. Ztrácíme oporu v sobě samých, svou identitu.

Mozková mlha mi brala myšlení. Úzkosti mi braly schopnost být s dětmi. Všechno to bylo považováno za „psychologický problém“. Jenže jak už dnes vím: moje biologie nebyla jen kulisou, byla scénářem.

Když se hormony začaly stabilizovat, vrátila se mi jasnost. Nejen v myšlení. Opět jsem cítila vůni kávy, radost ze smíchu dětí, pocit, že jsem doma – ve svém těle.

Jak obhájit své zdraví

Moje cesta mě naučila, že ženy musí být svými vlastními advokátkami. Pokud cítíte, že „něco je špatně“, nenechte se odbýt.

1. Naslouchejte tělu
   Únava, úzkosti a deprese, poruchy spánku, ztráta libida, zhoršená paměť, nepravidelná menstruace – to vše může být ovlivněno hormony. Ptát se na hormony není slabost, ale péče.

1. Žádejte testy
   Žádat můžete měření estradiolu, progesteronu, testosteronu, FSH, LH, kortizolu i štítné žlázy. Pokud vám je lékař odmítne udělat, je možné se testovat jako samoplátce.

1. Hledejte informované lékaře
   Gynekolog nebo endokrinolog se zájmem o medicínu dlouhověkosti a hormonální terapii může pomoci. Sledovat můžete diskusní fóra, ptát se žen, které mají zkušenosti.

1. Vzdělávejte se
   Čtení knih, sledování studií, zvyšuje zdravotní gramotnost. Můžete použít nejvýkonnější umělé inteligence pro hluboký výzkum a čerpat tak ze všech dostupných zdrojů, sledovat podcasty a videa na zdravotní témata. Vědět víc znamená mít větší odvahu i efektivní otázky.

1. Důvěřujte intuici
   Pokud léčba neodpovídá vaší zkušenosti, hledejte dál.

Volání po změně

Když jsem začala svůj příběh sdílet, začaly se ozývat další ženy, které žily roky v podobné mlze. Petra – matka dvou dětí, která po druhém porodu „zmizela ze života“. Trápila ji nespavost, chronická bolest, úzkosti. Lékaři jí předepsali benzodiazepiny, antidepresiva i hypnotika. Jenže příčina byla jinde – v hlubokém estrogenovém deficitu, na který se nikdo nezeptal.

A Hana, padesátnice s bolestí při každém pohybu, která se roky snažila zůstat aktivní a pracovat. Namísto zkoumání hormonální souvislosti jí bylo doporučeno opustit práci a „nechat si napsat antidepresiva“. Až zpětně pochopila, co jí tělo celou dobu říkalo.

Dnes se obě cítí znovu živé. A nejsou samy.

Založila jsem podpůrnou skupinu. Sdílíme informace, příběhy, zkušenosti i doporučení. Spolupracujeme s psychology a lékaři, kteří naslouchají. Nechci, aby další žena prožila zbytečné roky v bolesti jen proto, že její biochemie nebyla dostatečně „zjevná“.

Apeluji na ženy: ptejte se, hledejte, důvěřujte si.

Apeluji na lékaře: propojte své obory. Žena není číslo ve statistické ročence ani algoritmus v konvenčních metodikách. Je to kolegyně, sestra, máma, partnerka, přítelkyně. A především – člověk s vlastním životem, jehož kvalita si zaslouží pozornost.

Také proto píši o všem, co se učím. Články o lidském organismu, posilování, stravě, životním prostředí a vztazích. Třeba někomu moje texty přijdou vhod.

Přeji si, aby zdraví žen nebylo otázkou štěstí. Každé ženě přeji nejen dlouhý život – ale život, který může prožít ve zdraví, důstojnosti a spojení se sebou.

Chcete se připojit k podpůrné skupině? Napište mi na rerichova@proton.me