Svalová hmota není jen „motor“, který nás pohání při pohybu – moderní věda odhaluje, že kosterní svalstvo funguje také jako endokrinní orgán, ovlivňuje metabolismus, imunitu a dokonce i dlouhověkost. V této populárně-naučné sérii článků se podíváme na svaly z různých úhlů pohledu: od myokinů (svalových hormonů) přes význam svalů pro zdraví v různých etapách života až po vyvrácení běžných mýtů o posilování u žen, dětí a seniorů. Čtěte dál a zjistíte, proč by svaly neměly být opomíjeny – a proč se jich rozhodně nemusíte bát. 😉

Sval jako endokrinní orgán: myokiny a jejich vliv na tělo

Ještě relativně nedávno se na sval nahlíželo jen jako na orgán pohybu. Dnes víme, že pracující svaly uvolňují myokiny – signální bílkoviny a peptidy podobné hormonům, které putují po těle a ovlivňují různé orgány. Tento objev vedl k revolučnímu pohledu na svaly jako na aktivní endokrinní orgán.

Interleukin-6 (IL-6): Prvním objeveným myokinem byl IL-6. Přestože IL-6 je známý jako prozánětlivý cytokin, ze svalu se chová překvapivě protizánětlivě – během cvičení může jeho hladina vyskočit až stokrát oproti klidu, načež podpoří uvolnění dalších protizánětlivých molekul a naopak utlumí zánětlivé faktory jako TNFα. Zároveň IL-6 ze svalu zlepšuje inzulinovou citlivost a podporuje vstup glukózy do svalových buněk (zvyšuje množství GLUT-4 transportérů). Působí jak lokálně (ve svalu přes AMPK), tak hormonálně po vstupu do oběhu. Navíc pomáhá růstu svalů – podporuje aktivaci satelitních (kmenových) buněk a tím i svalovou hypertrofii. Zjednodušeně: svalový IL-6 je takový „cvičební protizánětlivý lék“, který zároveň nastartuje regeneraci a růst svalové tkáně. (Pro úplnost dodejme, že polykat IL-6 v pilulce by ale dobrý nápad nebyl – vysoké hladiny IL-6 mimo kontext cvičení naopak souvisejí se zánětem. Kouzlo IL-6 funguje jen v té správné „svalové receptuře“ při zátěži.)

Irisin: Tento myokin, objevený teprve v roce 2012, vyvolal bouřlivé debaty (někteří ho zpočátku považovali za mýtus). Dnes však víme, že existuje – vzniká štěpením proteinu FNDC5 vlivem cvičení. Irisin umí navodit tzv. browning bílého tuku – podporuje přeměnu “obyčejného” bílého tukového polštáře na hnědou tukovou tkáň, která se chová metabolicky aktivněji a pálí více kalorií produkcí tepla. To vede k lepšímu energetickému výdeji a termogenezi (takže svaly při cvičení tak trochu “rozpálí” tukové zásoby). Kromě toho irisin zlepšuje regulaci hladiny cukru a tuků v krvi a má pozitivní vliv na cévy – chrání srdce před ischemickým poškozením aktivací kardioprotektivních drah. Dokonce zvyšuje kostní hustotu a kvalitu kostí. A aby toho nebylo málo, výzkumy naznačují, že irisin může podporovat mozkové funkce – zlepšuje metabolismus v mozku, podporuje neurogenezi (tvorbu nových neuronů) a snad i tlumí projevy Alzheimerovy choroby. Některé studie dokonce ukázaly, že irisin dokáže brzdit růst nádorových buněk a zvýšit účinnost chemoterapie (aspoň v buněčných kulturách a zvířecích modelech). To neznamená, že by cvičení bylo zázračný lék na rakovinu, ale naznačuje to široký systémový dosah svalových myokinů – od metabolismu přes srdce a kosti až po mozek.

BDNF (Brain-Derived Neurotrophic Factor): Mozkový růstový faktor BDNF je známý jako “hnojivo pro mozek” – podporuje přežívání a růst neuronů, paměť a učení. BDNF sice vzniká hlavně v mozku, ale i svalové buňky ho do jisté míry produkují (například satelitní buňky jej uvolňují při regeneraci svalu). BDNF má množství funkcí: v mozku zlepšuje synaptickou plasticitu a kognitivní funkce, v těle pomáhá opravám svalů a srdce a metabolicky působí proti obezitě a inzulinové rezistenci. Jeho hladiny v krvi rostou při cvičení – řada studií ukazuje, že po silovém tréninku se BDNF dočasně zvýší a pravidelné cvičení tak může dlouhodobě zvýšit “BDNF tonus” v organismu. Vyšší hladiny BDNF jsou spojené s lepší citlivostí na inzulín, nižším výskytem obezity a celkově lepším metabolickým zdravím. Zajímavé je, že svalový BDNF působí hlavně místně (autokrinně a parakrinně) – nemůže přestoupit hematoencefalickou bariéru do mozku. To, že se po cvičení zvedne i hladina BDNF v krvi, bude tedy spíš díky produkci z mozku či jiných tkání vlivem pohybu. Každopádně cvičení zřejmě vytváří BDNF sprchu pro mozek, což by mohlo vysvětlovat, proč pohyb chrání před neurodegenerativními nemocemi. (Není náhoda, že se BDNF zkouší využít terapeuticky u Alzheimerovy či Parkinsonovy choroby – bohužel jako lék se zatím neosvědčil, protože ho nedokážeme dostat do mozku tak elegantně, jako to umí vlastní tělo cvičením.)

Shrnuto: svaly při kontrakcích vylučují celou “lékárnu” molekul – od protizánětlivých a metabolicky prospěšných (jako IL-6) přes látky, které spalují tuky a posilují kosti (irisin), až po ty, co živí mozek (BDNF) či regulují imunitu (např. myokin IL-15 podporující T-lymfocyty a tzv. přirozené zabíječe – NK buňky). Svalový pohyb je tak pro tělo signálem ke zlepšení na mnoha frontách. Není přehnané říci, že pravidelná svalová práce působí na tělo jako multifunkční lék, který si ordinujeme každým tréninkem.