Ve spolupráci s lidmi se zaměřuji na potenciál volné hry (free play), stavů plynutí (flow states), procesu učení, přirozenou odolnost člověka, jeho schopnost uzdravovat se a především na mezilidský vztah, který je klíčový v mnoha vývojových a vztahových terapiích.
Nenabízím „revoluční metodu zaručující zdraví“. Pro lepší pochopení způsobu, jakým s lidmi spolupracuji, se opírám o koncept FlowPlay terapie, abstraktní konstrukt, který mi pomáhá vysvětlit, co člověku umožňuje udržet a rozvíjet zdraví, jaké podmínky k životu ve zdraví lidé potřebují a jak vytvářet prostředí pro zdravý život.
Lidé, včetně dětí, intuitivně hledají a nalézají příležitosti ke zlepšení životních strategií prostřednictvím učení, jež jim umožní účelné naplňování biopsychosociálních potřeb. Využívají k tomu každodenní činnosti, které ovlivňují například stres, zpracování traumat a zdravé prožívání dalších tělesných stavů. Činí tak nevědomě či vědomě prostřednictvím vztahů, mentálních i tělesných technik, ovládání nástrojů současné kultury a získávání a spotřebou materiálních zdrojů.
Volná hra jako základ vývoje člověka i prostředek léčby a prevence nemocí
Syeda Sazia Zaman [1] v současné době vede projekt Play to Learn a dohlíží na humanitární herní laboratoře BRAC v Bangladéši pro rohingské uprchlíky z Barmy. [2] V BRAC Institutu pro rozvoj vzdělávání se již několik desetiletí zaměřuje na inovace ve vzdělávání dětí mimo státní školský systém, a to jak ve městských, tak i venkovských oblastech Bangladéše, Ugandy a Tanzanie.[3] Jak na základě svých zkušeností z práce s dětmi vnímá volnou hru?
„Hra je základem vývoje dítěte,“ vysvětluje Zaman v článku pro UNICEF. [4]
Lidé, podobně jako ostatní zástupci živočišné říše, poznávají a učí se o svém světě prostřednictvím hry. Zkoumají skrze hravé momenty své fyzické prostředí, vyjadřují své emoce, tím regulují stres a například také budují slovní zásobu pro vyjádření svých potřeb.
„Hra je pro děti na celém světě velmi přirozená,“ dodává Ferdousi Khanom, kolegyně Zaman. „Je to opravdu důležitý nástroj pro kognitivní, fyzický, sociální a emocionální rozvoj dětí a také pro jejich představivost a kreativitu.„
Co je volná hra?
Lidská hra je činností, která může být označena za hru nebo za hravou, pokud obsahuje tyto charakteristiky: Hra je aktivita, která je samostatně zvolená a sebeřízená; vnitřně motivovaná; řídí se mentálními pravidly těch, kdo si hrají; bývá nápaditá a je prováděna v aktivním, bdělém, ale relativně nestresujícím rozpoložení. V článku vývojového psychologa Petera Graye o definicích volné hry, ze kterého vycházím v popisu volné hry výše, je rozvedena každá z těchto charakteristik. [5]
Volná hra je, když si děti mohou hrát, jak chtějí. „Mohou si vybrat všechno – mohou si svobodně zvolit herní materiály, oblast zájmu i děj,“ vysvětluje Zaman. Během volné hry se děti mohou projevovat způsobem, který si zvolí v závislosti na čase a situaci, ve které se nacházejí.
Jedna ze zásadních charakteristik free play je, že je sebeřízená. Znamená to, že ti, kdo si hrají, jsou těmi, kdo rozhodují o pravidlech, volí obsah i způsob hry. Mají možnost pravidla volně měnit a především, mají možnost kdykoliv skončit, neúčastnit se.
Každé dítě je jedinečné a má jiný způsob sebevyjádření. „Můžete mít dítě, které chce kreslit, ale jiné dítě si bude chtít hrát samo s puzzle. Každé dítě má jiný způsob vyjádření své kreativity,“ vysvětluje Khanom. Další ze zásad volné hry je také volní používání nástrojů soudobé kultury.
Jak je volná hra pro člověka prospěšná?
Volná hra je důležitá pro regulaci tělesných emočních stavů, jejím prostřednictvím lidé přímo řeší problémy a děti se učí osvojováním dovedností řešit problémy. „Během hry se mohou pokusit vyřešit problém nebo přijít na řešení samy. Potřebují vyjádřit svůj vlastní způsob myšlení. Tyto dovednosti se rozvíjejí, když si dítě hraje samostatně,“ vysvětluje Khanom.
Volnou hrou k stavům flow
Volná hra má pro život lidí zcela určitý význam. Jedná se o evolučně získaný, vývoj jedince podmiňující způsob jednání. Odvíjí se od zájmů a zkušeností člověka v prostředí. Hra, práce, tvorba i učení mohou být v tomto smyslu slova souznačná. Lidé mohou pociťovat stav flow při tvorbě, která je současně prací, hrou i prostředkem učení. [6]
Není podstatné, o jakou činnost se jedná, ale zda umožňuje jedineci ocitat se ve stavu plynutí. Může přitom rozmanitým způsobem zapojovat tělo i mysl, organizovat předměty nebo používat herní produkty včetně software. Samostatně nebo ve vztazích s ostatními.
Zjednodušeně negativně vymezeno, volná hra v tomto smyslu není „jen“ prostředkem trávení tzv. „volného času“ spadající pod „vedlejší“ vzdělávací větev tzv. informálního vzdělávání. Nejedná se totiž o pedagogiku ani o metodu.
„Volná hra a stavy plynutí, umožňují regulovat emoční tělesné stavy, jako je stres. Tím se účinně posiluje odolnost organismu. Učení napomáhají hra i plynutí například tím, že si lidé prostřednictvím symbolické hry a fantazie odehrávají, dalo by se říci, že trénují, situace, se kterými se potřebují v životě vypořádat.“
Pro pochopení jedinečnosti, nezastupitelnosti volné hry o ní potřebujeme uvažovat jako o činnosti napomáhající homeostáze, stálosti vnitřního prostředí člověka. Bez volné hry není zdravého člověka, protože free play je sama o sobě strategií naplňování bio-psycho-sociálních potřeb.
Od poznání původu a účelu volné hry lze dovodit její význam pro člověka a uvědomit si charakter prostředí, jež volné hře nepřekáží, ale naopak volnou hru dovolují. Tento úhel pohledu může být východiskem k tvorbě příležitostí pro free play a „léčivé“ mezilidské vztahy.
Smyslem mé spolupráce s lidmi je podpořit je v důvěře v jejich odolnost, úzdravné schopnosti i v to, že mohou úspěšně navigovat vlastní život, stávat se sami sobě soucitnými a laskavými lídry i terapeuty.
Není volná hra jako volná hra. Na záměru a způsobu záleží.
Vztah, volná hra ani flow stavy nejsou z podstaty léčivé, dobré nebo špatné, nezdravé. Vztah může být toxický. V souladu s principy sebeřízení mohu být krutý a zneužívající. Volně hrát si můžu závislostním způsobem neumožňujícím naplnění mých potřeb. Flow stavů lze dosahovat na úkor ostatních lidí.
V praxi mi proto dává smysl zapojit do spolupráce s lidmi vlastnosti vztahu napomahající zdraví. Které to pro mě jsou? Především zájem o člověka, bdělá pozornost v jeho přítomnosti, přijetí v tom, kým se cítí být, tedy také uznání jeho pocitů i potřeb. S takovými postoji a přístupem k člověku souvisí vcítění, soucit, laskavost i jimi oživované blízkost a důvěra. Vztah by měl vytvářet podmínky pro zachování důstojnosti a pocit bezpečí, abych ho nazvala zdravým, léčivým.
Volná hra a sebeřízení pro mě získávají význam v životě i v trapii tehdy, umožňují-li člověku naplnění bio-psycho-sociálních potřeb a nepřekáží-li v uspokojování potřeb ostatním.
Zjednodušeně řečeno, mým cílem je společně s klientem objevovat a rozšiřovat paletu jeho mentálních i fyzických zdrojů, repertoár vitálních strategií pro život, nalézat a tvořit prostředí umožňující mu zdraví.
2. BRAC Institut pro rozvoj vzdělávání
3. Kdo jsou Rohingové a proč utíkají z Barmy?
4. UNICEF o volné hře
5. Definitions of Play, Peter Gray
6. Koncept flow stavů, který v roce 1970 pojmenoval psycholog Mihály Csíkszentmihályi. V pozitivní psychologii je stav flow stavem, kdy je člověk, který vykonává nějakou činnost, plně ponořen do pocitu soustředění, plného zapojení a radosti z procesu činnosti. V podstatě je flow charakterizováno úplným pohlcením tím, co člověk dělá, a z toho plynoucí proměnou jeho vnímání toku času. Flow je charakterizován splynutím činnosti a vědomím. Ve flow člověk nalezá rovnováhu mezi dovedností a tím, jak je daný úkol náročný. Vyžaduje vysokou míru soustředění a probíhá bez urputného úsilí, bez námahy. Flow lze využít jako schopnost zvládání stresu a úzkosti, když se člověk produktivně věnuje takové formě trávení volného času, která odpovídá jeho dovednostem. Stav flow má mnoho společných rysů s hyperfokusem, nicméně hyperfokus není s flow stavem totožný. Mezi příklady patří trávení „příliš mnoho“ času pohlcením jedním aspektem úkolu na úkor celkového úkolu. V některých případech může hyperfokus člověka „zachvátit“, což může způsobit, že se zdá být nesoustředěný nebo začne několik projektů, ale dokončí jen část nebo žádný. Nebo jeho činnost nevede k naplnění potřeb nebo jen některých potřeb na úkor ostatních. O hyperfokusu se často hovoří v souvislosti s autismem, schizofrenií a poruchou pozornosti s hyperaktivitou – stavy, které mají důsledky pro schopnost soustředění.
7. Přehled o úloze neurovědy pro uvažování o stavech flow
8. Přehled dopadu karantény a omezeného prostředí na dětskou hru a roli hry ve zdraví dětí
9. Dětské hry a samostatná mobilita v roce 2020: Výsledky britského průzkumu dětských her
10. Terapie hrou u dětí s autismem: Její úloha, důsledky a omezení
11. Virtuální rodinná herní terapie: Průvodce klinického lékaře používáním řízené rodinné herní terapie v oblasti telementálního zdraví.
12. Přehled herní terapie.